Opráski sčeskí histroje 5 (jaz)

Rád si na dovolených kupuji knihu jako suvenýr. Při posledním prodlouženém víkendu v Ostravě jsme nekápli na žádné knihkupectví se zajímavým sortimentem, tak jsem sáhl alespoň po dalším dílu Oprásků.

Páté pokračování (podtitul: Legsikon vísnamníh událoztí a poztaf nárotňí hiztorje) jsem si přečetl opět s chutí. Pořád mi připadá humorná základní metoda komolených slov a slovních hříček. Jsem si vědom, že třeba v anglickém jazykovém prostředí se slovní hříčka považuje za silně pokleslý a nevkusný vtip; ale v Opráskách mě to baví.

Pátý díl pokrývá celkem rovnoměrně celou českou historii od legendárních Přemyslovců z pověstí až po 90. léta minulého století.

Stále platí, že Opráski jsou oslavou dějepisného vzdělání: zkoušel jsem to na dítku - mladší puberťák by si v nich rád četl, ale kapitoly, které se odkazují na dějepisnou látku, kterou zatím neměl ve škole, vůbec nechápe.

Nejsem literární teoretik. Laicky bych rozdělil hlavní způsoby humoru jednak na čisté jazykové hříčky a grotesky (basilika -> bacilika, mrtvý sv. Václav nás má dle modlitby ochránit před zahynutím), někdy doplněné o nějaký anachronismus. Další skupinu tvoří stripy založené na aktualizaci dějinného příběhu o nějaký současný problém (opisování diplomových prací, ceny nemovitostí v Praze, levné čínské e-shopy).

Výrazným zástupcem typu škodolibého padoucha zůstává p. Zmikund, liška ryšavá. Zdá se mi, že v moderní době mu možná vyrůstá obdoba v postavě p. Gottwalda; p. jaz se myslím obzvláště vyžívá v zobrazení jeho podlosti.

Jako nový - a docela překvapivý - motiv občas zaznívá i národní stoismus ve smyslu, že vše je dočasné a pomine, ale národ zůstane. Viz díl o Pražském hradu.

Hrat stojí.
(zdroj: jaz)  

Pátý díl se mi líbil hezky.


První věta knihy: Libuno ěto marní.

Poslední věta: S touto vládou bich asi taki rači vipat s okna.


Databáze knih: 95 % (z 11 hodnocení)
Goodreads: 80 % (z 9 hodnocení)