Hlavní dojmy jsem popsal už v článcích o prvním (zde) a druhém (zde) dílu. Ani třetí díl nezklamal. Práce p. Stacha mi poskytla jeden z mých nejsilnějších čtenářských zážitků vůbec. Nemohu trilogii označit jinak než jako veledílo. Vypráví klidně, čtivě, uměřeně, přiměřeně poskytuje historický kontext, který byl v závěrečných létech života dr. Kafky (1915 až 1924) obzvláště dramatický.Myslím, že vystihnout hlavní poučení je pro blogýskáře jako já prakticky vyloučeno. Když se o to stejně pokusím, tak životopis dr. Kafky od p. Stacha jsem četl jako příklad intelektuálního potenciálu, jaký Praha a Čechy mají. Dr. Kafka reprezentuje sám jeden z naprostých vrcholů našich kulturních dějin a bezpochyby je součástí období, v němž se Praha a Čechy nejvíce přiblížily dosažení maxima svého potenciálu.
Současně však vidíme na osudu protagonisty názorně i okolnosti, které rozvoj vlasti přerušovaly a strhávaly zpět: obecné nechápání hodnot a reality, historické zlomy v podobě katastrofických válek a násilných ideologií.
Jako čtenář jsem z popisu poslední části života dr. Kafky pociťoval asi nejvíce smíření: přes všechny chyby a slabiny jeho blízkých mu byli nakonec důležitými oporami v závěrečných letech, kdy ho tuberkulóza vyřazovala postupně z dalších a dalších částí života. V posledních měsících nemohl bolestí jíst a pít a v posledních hodinách už ani dýchat. O přesném průběh dne smrti dr. Kafky prý nejsou zcela jednoznačné informace, ale p. Stach se domnívá, že dr. K. zemřel asistovanou sebevraždou pomocí silné dávky opiátu (pantopon), kterou mu podal jeho mladý obdivovatel p. Robert Klopstock. Důvodem rozhodnutí dr. Kafky byl postup neléčitelné tuberkulózy z plic do hrtanu do fáze, v níž pacient nemohl dýchat a dusil se.
Když nemohl dr. K. pro nemoc na konci války a po ní dále pracovat, jeho nadřízený v bance, p. Odstrčil, mu s velkým pochopením poskytoval další a další zdravotní dovolené a předčasné penzionování. Když mu v důchodu po válce došly peníze, podporovali dr. K. finančně rodiče a sourozenci, zejména jeho celoživotně možná nejbližší člověk, sestra Ottla. P. Brod při něm stál až do smrti a aktivně pracoval na jeho popularitě a pomáhal mu s publikací literární tvorby. Příbuzní i přátelé z pražského literárního kruhu mu v závěrečných měsících života usilovně sháněli protekční lékařskou péči u nejlepších vídeňských kapacit.
Nakonec se po všech nevydařených pokusech dr. Kafka před smrtí emancipoval od rodičů, odešel z Prahy a nalezl si oddanou přítelkyni v osobě pí Dory Diamantové; rodičům ji však osobně nepředstavil, protože by nebyli nadšeni východní Židovkou z polské Lodže.
Trilogii p. Stacha považuji za výjimečné dílo, které by nemělo ujít žádnému zájemci o moderní kulturní historii Čech.
Mívám ve zvyku poznačit na blogýsek pár jednotlivých zajímavostí. Tato kniha jich je plná, nemá velký smysl snažit se nějaké vybírat. Ale i tak:
- Nevěděl jsem, že dr. Kafka podlehl na počátku války válečnému nadšení. Jakožto klíčového pracovníka veřejné instituce si ho pojišťovna vyreklamovala opakovaně od vojenské zprávy z odvodu na frontu. Dr. Kafka pociťoval však se svým životem v prvních dvou letech války nespokojenost a opakovaně protestoval proti tomu, že není odveden. Zde je vidět, jak silným (a někdy zcela iracionálním) pudem může být celková touha změnit svůj život.
- Silné pasáže popisují dopad války na pracovní činnost dr. Kafky. Vláda neměla žádný plán, jak se vypořádat s mrzáky, kteří se masově vraceli z fronty. Nakonec byla určena právě Dělnická úrazová pojišťovna jako příslušný úřad a dr. Kafka byl pověřen, aby tyto věci celé dny vyřizoval a organizoval péči o invalidy. Napsal o tom do Rumburger Zeitung výzvu rumburské veřejnosti k poskytování příspěvků:
Brzy po vypuknutí války jsme v ulicích našich měst začali vídat podivný, hrůzu i soucit budící zjev. Byl to voják, navrátilec z fronty. Mohl se pohybovat pouze za pomoci berel nebo ho někdo vedl. Jeho tělo se totiž bez ustání chvělo jako v nezvladatelných záchvatech třesu anebo jako by byl uprostřed poklidné ulice náhle zachvácen bezprostředním dojmem svých frontových zážitků. Vídali jsme pak i jiné, kteří se mohli pohybovat vpřed jen poskokem; ti nebozí, bledí, vyzáblí lidé, prováděli skoky, jako by je pod krkem držela neúprosná ruka, a těmito trýznivými pohyby jimi cloumala sem a hned zase tam.
Hleděli jsme za nimi s lítostí, ale více či méně bezmyšlenkovitě, tím spíš, že takové zjevy se množily a staly se téměř součástí života ulice. Chyběl totiž někdo, kdo by podal nezbytné poučení a řekl například toto..."- Byl celoživotně velice hubený; po válce již samozřejmě i v důsledku nemoci. Jeho BM index byl před čtyřicítkou na cca 17. Byl celkem vysoký - 182 cm; v posledních letech vážil méně než 60 kg.
- Většinu románu Zámek napsal ve Špindlerově Mlýně. Legendární úvodní scéna příchodu zeměměřiče přes mostek do temné zasněžené obce je inspirovaná jeho aktuálním zážitkem vlastního příjezdu na saních do hotelu Krone do městské části Bedřichov. Při příjezdu ho rozladili, protože na tabuli ve foyer mu spletli jméno a ohlásili ho jako "dr. Josef Kafka".
- Z dnešního pohledu mě zaujal běžný život, jaký již před více než stoletím vedl tento pražský úředník: byl posedlý zdravou stravou a zdravým životním stylem vůbec. Byl vegeterián a abstinent, živě se zajímal o přírodní léčebné metody z celé Evropy. K tomu měl samozřejmě hluboké intelektuální zájmy a celoživotně se vzdělával - po válce bral hodiny hebrejštiny u 18leté dcery svého spolužáka z gymnázia, který odešel do Palestiny. Naproti tomu měl značné zkušenosti s návštěvami nevěstinců a využil jejich služeb ještě pár měsíců před smrtí.
- Několik měsíců v roce 1923 strávil v Berlíně, kam přijel právě ve dnech, kdy se rozjela německá hyperinflace. Během pobytu v Berlíně se potýkal se všemi problémy, které hyperinflace pro běžný život přinášela: důchod v československých korunách ho moc nechránil, protože německá vláda zakázala dovoz valut a jejich užívání ve vnitrostátním platebním styku. Když se koruny jeden den vložily do banky na markový účet, za tři dny, když si adresát v Berlíně vyzvedl marky, z nich byla třetina pryč kvůli inflaci a bankovním poplatkům.
- Je zajímavé spekulovat, jak by se vyvíjel život dr. Kafky, pokud by tehdejší medicína uměla tuberkulózu vyléčit. P. Stach naznačuje, že dost možná by přestal psát a splnil by si celoživotní přání vystěhovat se do Palestiny, kde tehdy počínaly nové židovské kolonie.
Tak třeba činilo Kafkovi potěšení malovat si malou palestinskou kavárnu, kterou by jednoho dne začali společně provozovat - Dora v kuchyni, on jako číšník -, v reálu pak se zdlouhavou obřadností připravil jediný šálek čaje a s pantomimickým nadáním Doře demonstroval, jaká je pro něj hračka obsloužit i plně obsazený lokál.Celou trilogii vřele doporučuji.
První věta knihy: Takhle nepiš, Felice.
Poslední věta: Jen jeho řeč žije.
Goodreads: 92 % (ze 134 hodnocení)
Databáze knih: 97 % (ze 6 hodnocení)
Žádné komentáře:
Okomentovat