Autor v předmluvě píše, že knihu čtenář přečte zhruba za tři hodiny; trvalo mi to o něco déle, ale skutečně jde o žánr spíše prodlouženého novinového komentáře.
Přínosem knihy pro mě bylo, že ukazuje ve zkratce určitý vývoj, jak sebe sama vidí anglosaská západní společnost. Nejzajímavější byla pro mě asi rekapitulace vývoje pojetí sebe sama jako demokracie.
Připomíná amerického presidenta p. Jacksona (ve funkci 1829-37): v drobném portrétu tohoto politika ho uvádí jako prvního, který se vědomě a hrdě opíral o většinu voličstva. Přitom však šlo o reakčního politika, otrokáře, který - proti odporu vzdělaných pokrokových vrstev - silou volební většiny působil proti původním americkým kmenům a pro zachování otrokářství.
Ve vztahu k Velké Británii píše, že její vláda označila zemi za demokratickou prý poprvé až v r. 1916, a to v rámci válečné propagandy, s cílem omluvit masové ztráty vojáků na frontě, když vláda hájila nutnost války jako boj demokratické Dohody proti autokratickým ústředním mocnostem.
Ještě mě zaujalo jeho naléhavé varování do budoucna z hlediska zachování míru. Přináší některé statistické údaje ukazující, že ekonomická slabost Číny a Indie po větší část posledních 200 let byla nejspíš jen historickou anomálií, která nemohla trvat věčně. Není žádný důvod pro to, aby se jejich váha v mezinárodní politice nevrátila přinejmenším do normálu. Západ se musí v každém případě smířit s dalším výrazným poklesem svého politického a ekonomického významu. Uvádí, že situace, kdy dochází ke střídání politického hegemona (stará moc slábne, nová sílí), je vysoce riskantní z hlediska vzniku války. Uvádí studii, že v 11 případech z 15 vedla v historii taková konstelace k válce. Obává se především dalšího vývoje americko-čínských vztahů. Jako ohnisko konfliktu předpokládá Tchaj-wan.
Většina textu mi však jinak připadala šitá horkou jehlou a příliš mě nezaujala. Je dobré, že na každé stránce přináší dva nebo tři myslitele či myšlenky i s odkazem pod čarou, v drtivé většině však jde o záležitosti mnohokrát omleté, u nichž jsem neměl dojem, že by je p. Luce pojímal nějak objevně.
Když hledá důvod změn volebního chování bílé střední třídy v poslední době, nalézá ho v jejím relativním ekonomickém úpadku. Tento úpadek však považuje za neodvratný a varuje před pravicovým populismem jako odpovědí na nastalou situaci, neboť populisty považuje za válečné štváče, a tedy rizikové právě z hlediska konfliktu s Čínou.
Argumentuje, že poslední století západního blahobytu bylo anomálií, kterou způsobily objevy v období první průmyslové revoluce (elektřina, stroje, dopravní prostředky, medicína), které reálně a radikálně zvýšily produktivitu práce na Západě. Tato vlna nové produktivity sice zničila původní předprůmyslové ekonomické struktury, ale vytvořila rychle novou ekonomiku, jejíž rychlý růst vynesl střední vrstvy do takových výšin blahobytu, který přesahoval úroveň, kterou si užívala v době předprůmyslové i nejužší smetánka.
Do kontrastu s tím staví probíhající digitalizaci, která na jedné straně zmizíkuje se zvyšující rychlostí dobrá pracovní místa západních středních vrstev, ale dle názoru p. Luce tato digitalizace přesto nepřináší takové zlepšení produktivity západních ekonomik, aby namísto zaniklých dobrých stálých zaměstnání získala střední třída jiná, ale stejně dobře nebo lépe placená místa. Digitalizace jen umožňuje rostoucí globalizaci výroby a též služeb, což je proces, který směřuje spíš k vyrovnání dosavadních prudkých regionálních ekonomických rozdílů na jednotnou, spíše nižší úroveň. Současně však vede tento vývoj i ke zvyšování nerovností v rámci jednotlivých společností, které se dle názoru autora vyvíjejí nezadržitelně k systému, kde proti úzké vrstvě superbohatého globálního establishmentu (nazývá ho plutokracií) bude stát bývalá střední vrstva, do budoucna odkázaná na prekérní dočasné zakázky ve sdílené ekonomice (a bude frustrovaně volit stále reakčněji).
Značnou část knihy zaujímá dosti zaťatá vnitropolitická polemika s p. Trumpem a dalšími populisty, která mi připadala zmatená. Na jedné straně jim vyčítá oslabování demokracie, naproti tomu však sám uvádí, že i druhá strana využívá nedemokratické metody, když globální korporace stále více sází na mezinárodní organizace, které nepodléhají politické odpovědnosti vůči voličům ve volbách. Stejně tak odsuzuje všechny obvyklé podezřelé populistické figury pro údajné opuštění liberálních principů. Opakovaně (bohužel však bez nějaké strukturovanější argumentace) však ale o klíčovém tématu aktuální globální politické debaty - migraci - sám říká, že například státní hranice musí být zcela uzavřeny pro nelegální migraci, jinak se zcela rozpadne sociální stát a solidarita, které chrání občany západních států před životními riziky.
Přestože kniha má obrovské hodnocení na Goodreads, osobně ji příliš nedoporučuji. Myslím, že do debaty nepřináší žádný výrazně svěží vítr ani úžasná statistická data; navíc mám podezření, že autor nemá zábrany sypat ze sebe radikální odsudky všech kolem, včetně například zemí mimo anglosféru, u nichž mám pochyby o hloubce jeho znalostí.
První věta knihy: Auto plné studentů se plnou rychlostí řítí k Berlínu.
Poslední věta: Až ten rozdíl uvidíme na vlastní oči, pak jej poznáme.
Goodreads: 81 % (z 2 163 hodnocení)
Databáze knih: 86 % (ze 14 hodnocení)
Žádné komentáře:
Okomentovat