Zakázané směry (Mycelium #7, Vilma Kadlečková)

Krátce po sedmé knize vyšla i osmá a aktuálně jsem se čtením již v polovině osmičky. Takže poznámku o sedmé části budu držet stručnou.

Příběhy dávného času: Staré pověsti české dnes (Petr Charvát)

Pan Charvát je mým oblíbeným autorem v oblasti raného středověku v českých zemích. Když jsem onehdá zašel s dítkem o víkendu do knihkupectví a viděl jsem na pyramidě u vstupu novou knihu p. Charváta, bylo jasné, čím si udělám radost.

Teta Joleschová aneb zánik Západu v anektodách (Friedrich Torberg)

Dnešní kniha existuje i v českém překladu. Já jsem ji však koupil v němčině. Rozhodl jsem se tak kvůli jedné kvalitě, o které psali němečtí recenzenti, a sice, že Teta Joleschová píše o zvláštnostech němčiny ovlivněné češtinou. Myslím, že přinejmenším toto téma je zapotřebí si přečíst v originálu.

Hrad Devín (Katarína Harmadyová)

Pandemie ztížila v posledních dvou letech cestování. Já jsem si navíc uvázal aktuálně na krk ještě tolik pracovních povinností, že pro letošek ani nepočítám s nějakou rodinnou dovolenou. Když jsem si tyhle věci ve čtvrtek večer po návratu z práce uvědomil, rozhodl jsem se využít vzácného velikonočního volna k nějaké středoevropské turistice. 

Nereálný socialismus: Praha 1948-1989 (Radomíra Sedláková)

Před čtvrt stoletím jsem jako student navštívil náhodně výstavu o socialistickém realismu v české architektuře a koupil jsem si tam katalog od pí Sedlákové. Mám tuto brožurku setrvale rád. Kdybych si měl nechat jednu poličku knížek a ostatní vyhodit, tak ten katalog o sorele bych si ponechal; na blogu jsem o něm psal zde.