Jan Amos Komenský očima Všezvěda Všudybuda a Magického Mámení (Velikáni do kapsy #6, Tomáš Němeček)

Pan Němeček je můj kamarád a když mi svou novou knihu zaslal jako dárek, udělalo mi to velikou radost.

Jsem velkým fanouškem jeho série Velikáni do kapsy. Dokonce se mi podařilo doma již přimět starší dítko, aby si konečně nějaké díly přečetlo - a reakce byla pozitivní. Poslední dny začal mimochodem trousit nějaké perličky o p. Karlu IV., které jsem neznal.

Aktuální, šestý díl Velikánů do kapsy se věnuje p. Janu Amosu Komenskému. Vydařil se dle mého názoru výtečně; přestože je kniha určena mládeži, přečetl jsem ji s velkou chutí a kladu si nad ní řadu otázek. Že p. Jan Amos na jednu stranu patří do první ligy českých historických osobností, s níž jsem se seznámil již v dětství. Ale že na druhou stranu mám o něm představu dosti matnou; ve škole jsme probrali několik bodů z Labyrintu světa, ale osobně mě tato látka nikdy moc neoslovila. Ani z pohledu hospodského mudrlanta o dějepisu nebyl p. Komenský pro mě nikdy zajímavým tématem, protože si nejsem vědom žádných kontroversí kolem něj. A hlavně jeho osobní příběh a doba jsou velice depresivní.

Každá část Velikánů do kapsy trvale ovlivnila moje vnímání příslušné osoby. V případě p. Komenského byl však posun myslím největší, protože jsem vstupoval do četby jen málo dotčen znalostmi.

Jednu linii tvoří tradiční silná stránka textů p. Němečka, a to empatické vyprávění běhu života protagonisty, kde klade velký důraz nejen na veřejné působení, ale i na osobní život: asi podobně, jak uvažujeme o lidech, které osobně známe a máme je rádi.

Autor využil i příležitosti na příkladu p. Komenského představit historické okolnosti jeho doby: zánik starých stavovských svobod a náboženské tolerance v zemích Koruny české a spektakulární evropskou katastrofu třicetileté války.

Stručně, jasně, mnoho informací - na příkladu panelu
o konci p. Valdštejna.

P. Komenský byl jednak učenec a jednak biskup Jednoty bratrské. Díky knize si myslím dovedu lépe vytvořit jeho obraz v těchto dvou rolích: totiž, že nejenom publikoval, ale současně též prakticky konal, aby své myšlenky organizačně uvedl do života. Působil jako učitel a reformátor škol na několika místech. Coby bratříkovi se mu dostalo v dětství (poté, co osiřel) pomoci od souvěrců a v dospělosti zase pomáhal jiným a pracoval i pro politické zájmy Jednoty, mj. tím, že akceptoval pracovní pozice v zemích, od nichž si sliboval podporu pro věc protestantské strany ve vlasti.

Po celý jeho dlouhý život veškeré jeho pracovní i osobní úspěchy byly opakovaně a zásadně anihilovány apokalypsou třicetileté války. Z mého pohledu, tj. z pohledu rozmazleného občana naší doby, který propadá hysterii z každé drobné nepohodičky, je nepředstavitelné, jak mohl p. Komenský neochvějně působit ve vražedných bouřích 17. století.

Výbornou volbou v knize je, že p. Komenského provázejí životem jeho vlastní postavy pí Mámení a p. Všezvěd Všudybud. P. Němeček ukázal takto jejich pravý význam, tj. nikoliv jako podivných polopohádkových postav (jak jsem je povrchně pochopil na gymplu), ale jako psychologických konceptů rozhodování, jak jednat ve vlastním životě. Mně osobně stačilo přidat si ke každému z dvou průvodců po dvou slovech, a hned se mi jeví v pochopitelnějším světle:

Všezvěd [poutníkovi] nasazuje uzdu s řemínky Všetečnosti a železy Urputnosti, Mámení mu přidává brýle, které mají obroučky Zvyku a skla Domnění. 

Uvědomil jsem si při čtení, jaké morální i praktické úrovně tehdy naši předci již dosáhli. Netušil jsem, že například Američané přesvědčovali p. Komenského, aby se stal prvním rektorem školy, z niž se vyvinula dnešní Harvardská univerzita; p. J.A.K. nabídku odmítl. Ale tato peripetie mi ukazuje potenciál, jaký před válkou ve společnosti našich předků byl: kdyby objektivní podmínky byly jen o trochu lepší, jistě si lze představit, že agilní p. Komenský, s jeho světovou reputací a sítí kontaktů doma i v zahraničí, mohl ve vlasti položit základy skvělých vzdělávacích institucí.

Z hlediska čtení pro mládež musím pochválit autora za srozumitelné a především konkrétní odpovědi na různé těžko vysvětlitelné historické otázky: utkvělo mi například výborné podání rozdílů mezi jednotlivými konfesemi té doby.

A jako vždy u p. Němečka jeho parádní disciplína: dotahování informací do konce a kladení si jednoduchých otázek. Tzn. když třeba popisuje defenestraci z roku 1618, tak popíše přesně zranění všech obětí, z jaké výšky kam spadly, jaké byly hypotézy ohledně důvodů, že pád přežily, a jak se vyvíjely jejich osudy dál - poté, co normální dějepis o ně ztrácí zájem.

K tomu patří i informace o dnes žijících potomcích p. Komenského: on sám předal svému nejmladšímu synovi prsten s přáním, aby se prsten předával vždy nejmladšímu v rodině. Tradice se prý dodnes v rodině drží a prsten se předává.

Knihu doporučuji, je skvělá.


První věta knihy: Možná nemáte Jana Amose Komenského zrovna dvakrát v lásce.

Poslední věta: Dvě z jeho sester pracovaly v té době jako učitelky.


Goodreads: 100 % (z 1 hodnocení :-) )
Databáze knih: dtto


O předchozích dílech série jsem psal zde:

- #1: p. Jan Hus
- #2: p. Karel IV.
- #3: p. T. G. Masaryk
- #4: pí Božena Němcová
- #5: pí Marie Terezie